Očkování proti HPV

Infekce způsobené HPV

Infekce humánními papilomaviry (z angl. human papillomavirus, dále HPV) je celosvětově rozšířena. Bylo popsáno více než 300 typů HPV, infekci u člověka může vyvolat asi 120 typů, část z nich tvoří viry infikující genitální trakt.

HPV infekce se přenáší především pohlavním stykem nebo přenosem z rukou či úst na pohlavní orgány. Nemusí tedy jít výhradně o pohlavní styk. K přenosu může dojít i při jiných, nekoitálních aktivitách. Ani kondom tedy není dokonalou ochranou. I proto se HPV v populaci tak jednoduše a rychle šíří. Onemocnění se rozvíjí postupně, během měsíců a let.

S HPV infekcí se setká asi 80 % sexuálně aktivních osob. První kolonizace HPV se objevuje brzy po zahájení pohlavního života. Infikovat se přitom mohou i muži, kteří se tak mohou stát zdrojem nákazy pro své partnerky.

Předpokládá se, že k nákaze dochází především v prvních dvou až třech letech po prvním pohlavním styku. Nejčastěji se nakazí lidé ve věku 18-25 let, ale riziko přenosu je celoživotní. U většiny infikovaných nedochází ke zdravotním problémům, avšak cca ve 20 % k projevům HPV infekce dochází. Tyto projevy se vyvíjejí plíživě bez zvláštních příznaků, ale po několika měsících či letech mohou vyústit v závažné onemocnění. Vývoj od infekce k nádoru trvá řadu let, ale např. u genitálních bradavic může být tento interval jen několik málo měsíců.

Podle tzv. onkogenního potenciálu rozlišujeme HPV na:

1. Vysokorizikové (HR = high-risk), sem řadíme např. sérotypy 16, 18, 31, 33, 35 aj.
   
   Tyto typy HPV vyvolávají nádorové bujení – mohou způsobovat karcinom hrdla děložního, zevních rodidel, pochvy, penisu, anu, hlavy a krku.
   
   Podrobněji zmíníme rakovinu děložního čípku. V současnosti se celosvětově jedná o druhou nejčastěji se vyskytující rakovinu u žen, po rakovině prsu. V České republice je ročně hlášeno 1 050 až 1 100 nových onemocnění, 350-400 žen na toto onemocnění zemře. Přes stále se zlepšující diagnostické možnosti tento stav spíše přetrvává. I nadále je hlavní příčinou relativně malý počet žen, které pravidelně absolvují preventivní gynekologické prohlídky.

   Samotnému nádoru předcházejí přednádorové změny buněk – prekancerózy, se kterými se organismus může sám vypořádat. Prekancerózy se neprojevují žádnými zdravotními obtížemi. Hlavní úlohu při odhalení těchto stavů hraje screeningové vyšetření u ambulantních gynekologů, včetně správně odebrané cytologie a provedení kolposkopického vyšetření. Včas objevené přednádorové stavy lze úspěšně léčit.

2. Nízkorizikové (LR = low-risk): sem řadíme např. sérotypy 6, 11, 34, 40, 42 aj.

   
   Tyto typy HPV nevyvolávají nádorové bujení – mohou způsobovat genitální bradavice (condylomata accuminata, genitální kondylomata), papilomatózu hrtanu, rekurentní respirační papilomatózu, některé mírně závažné přednádorové stavy děložního hrdla, pochvy a zevních rodidel (i tyto ale někdy vyžadují chirurgický zákrok).

   Podrobnější informace uvádíme k problematice genitálních bradavic: Genitální bradavice (condylomata accuminata, genitální kondylomata) jsou benigní léze způsobené nízkorizikovými lidskými papilomaviry, nejčastěji typu 6 nebo 11. Jsou poměrně vysoce infekční a napadají muže i ženy. Vznikají již několik měsíců po infekci. Časté návraty onemocnění jsou pro pacienty značně frustrující. Jedinou spolehlivou ochranou před infekcí je sexuální abstinence, neboť ani kondom není zcela spolehlivým způsobem.

   Důležitou zásadou prevence je především vyvarovat se promiskuity a dodržovat hygienu. Pokud dojde k nákaze jednoho z partnerů, je velmi vhodné, aby se nechal vyšetřit i partner druhý. Jak již bylo zmíněno, používání kondomu dokonalou ochranu nezajistí, ale do určité míry riziko alespoň snižuje.

   Ochrana před lidskými papilomaviry nabývá proto na stále větším významu. Nejspolehlivější metodou prevence proti HPV infekci je očkování.

   Účinnost proti typům HPV, zastoupeným ve vakcíně, je velmi vysoká a dlouhodobá. S věkem efekt očkování klesá. V ideálním případě by proto očkování proti HPV mělo být dokončeno před zahájením pohlavního života

   Očkování chrání pouze před infekcí těmi typy HPV, proti kterým jsou určena. Nechrání proti ostatním typům HPV. Proto vakcinace není jediným způsobem prevence a ochrany žen před onemocněním rakovinou děložního čípku. I přes očkování je důležité pravidelně chodit na preventivní gynekologické prohlídky. Je doporučováno očkovat i mužskou populaci.

   Pro vakcíny proti HPV je stanovena úhrada z veřejného zdravotního pojištění – očkování a úhrada léčivých přípravků obsahujících očkovací látky proti lidskému papilomaviru je hrazeno tehdy, je-li zahájeno od dovršení třináctého do dovršení čtrnáctého roku věku. Uvedené skupiny pojištěnců se hradí dvě dávky očkování.
   
   V současnosti jsou k dispozici tyto očkovací látky:
   
   Gardasil (k očkování proti HPV 6, 11, 16, 18)
   Gardasil 9 (k očkování proti HPV 6, 11, 16, 18, a dalším pěti sérotypům – 31, 33, 45, 52, 58)
   Cervarix (k očkování proti HPV 16, 18)

   Všechny vakcíny účinně brání proti infekci způsobené virovými typy 16 a 18. Právě typy HPV 16 a 18 jsou prokazatelně nejčastějšími původci karcinomu děložního čípku. Vakcíny tedy působí preventivně jak proti vzniku karcinomu, tak proti vzniku prekancerózních změn, které by později mohly k nádorovému bujení vést. K dispozici jsou i očkovací látky poskytující ochranu také proti typům HPV 6 a 11, tzn. proti typům, které vyvolávají většinu případů genitálních bradavic.

   V případě zájmu o získání podrobnějších informací o očkování proti HPV doporučujeme obrátit se nejlépe na svého praktického lékaře nebo gynekologa.