Za cukrovkou stojí přemíra tělesného tuku
Světový den monitoringu diabetu nám dnes opět připomíná, že cukrovka nebolí, a proto ne vždy bývá odhalena včas. Podle odhadů je mezi námi až čtvrt milionu lidí, kteří vůbec netuší, že mají cukrovku. A je mezi námi také řada lidí, kteří sice ještě neonemocněli, ale k cukrovce jim chybí jen malý krůček. Ti by mohli progresi choroby ještě zvrátit, ale oni o tom bohužel nevědí.
Cukrovka se, jak známo, pozná podle zvýšené glykemie, tedy zvýšené hladiny cukru v krvi. Za normální se považují hodnoty glykemie v rozmezí 3,6 až 5,6 milimolů na litr ráno nalačno, zatímco hladina sedm a více milimolů už definitivně prokazuje cukrovku. Hodnoty mezi tím nám signalizují, že s naším metabolizmem cukru něco není v pořádku. Může to být poslední varování před propuknutím cukrovky. Bohužel na tento stav se přijde většinou náhodně, protože mírně zvýšená glykemie se neprojevuje žádnými příznaky.
Důvodem mírně zvýšené glykémie bývá typicky takzvaná inzulinová rezistence, která je předstupněm a podstatou takzvané cukrovky druhého typu. Jedná se o typ cukrovky, kterou má devadesát procent všech diabetiků a která už postihuje tak velkou část obyvatelstva na celé planetě, že se mluví obrazně o epidemii. V jejím rozvoji hraje významnou roli na jedné straně dědičnost a na druhé straně nadváha, obezita a celkový životní styl.
Inzulinová rezistence vzniká v důsledku tloustnutí
Hladinu cukru v krvi reguluje hormon inzulin, produkovaný slinivkou. Ten, zjednodušeně řečeno, otvírá (svalové, tukové, jaterní) buňky, aby se cukr jako zdroj energie mohl dostat dovnitř. Buňky cukr přijímají, skladují a uvolňují podle aktuální potřeby těla. Když ale tělu s jídlem neustále dodáváme více energie, než ze sebe vydáme, tloustneme. Tukové látky, které se hromadí v buňkách, pak negativně ovlivňují citlivost buněk na inzulin a rozvíjí se inzulinová rezistence. To znamená, že buňky kladou účinku inzulinu odpor. K tomu, aby byl tento odpor překonán a cukr se dostal dovnitř buněk, je potřeba více inzulinu, a proto slinivka reaguje jeho stále vyšší a vyšší sekrecí. Nakonec se ale její schopnost produkovat dostatek inzulinu vyčerpá a cukr se začne se hromadit v krvi.
Z pochopení principu inzulinové rezistence vyplývá ponaučení – zejména pro ty, kdo zdědili po předcích geny podporující rozvoj cukrovky druhého typu. Onemocnění můžete zabránit tím, že si uvyknete na takový životní styl, který nepovede k přibírání na váze. Prevence spočívá v tom, že budete udržovat rovnováhu mezi energetickým příjmem a energetickým výdejem.
Vyslat varovný signál umí obyčejná domácí váha
Přední český diabetolog prof. Jan Škrha v rozhovoru pro náš bulletin Dvěstějedenáctka říká: „Člověk by si měl kontrolovat váhu. Je to ta nejobyčejnější věc, jenomže lidé na to nejsou zvyklí. Já nedovedu pochopit, když mi pacient řekne, že za poslední rok přibral dvacet kilo. Jak je to možné? On nevidí, že jde s váhou nahoru? Každý má mít doma váhu, na které se zkontroluje. Jestliže jsem vážil pořád sedmdesát devět či osmdesát a teď mám pětaosmdesát, tak je to varování. A jestliže mám na druhou stranu místo těch osmdesáti pouhých sedmdesát čtyři a přitom mám stále stejnou chuť k jídlu a stejně velkou pohybovou aktivitu, tak je to taky varování. Mohu mít v sobě nádor, který vedl k tomu, že začínám hubnout. Lidi musí pochopit, že ten úplně nejzákladnější údaj, který každý může zjistit sám, aniž by šel k doktorovi, je hmotnost, tedy váha. Přibírání na váze vede k obezitě, hypertenzi, diabetu a infarktu a ztráta váhy může znamenat nádor. V obou případech má člověk zajít k doktorovi. I když se cítí dobře, i když si myslí, že mu nic není. Bohužel v tloustnutí ani hubnutí lidé zdravotní problém nevidí.“
Přečtěte si celý rozhovor s prof. Škrhou. Dvěstějedenáctka je dostupná na našem webu.
Klientům s diagnostikovanou obezitou nabízíme speciální program prevence komplikací spojených s obezitou s příspěvkem až 4000 korun. Klientům, kteří se neléčí s cukrovkou, poskytujeme příspěvek 500 korun na vyšetření hladiny glukózy v krvi nad rámec hrazené péče.
