Přesnější diagnostika obezity má být základem lépe cílené léčby
Obezita v současnosti postihuje téměř osminu světové populace. A přestože se lékaři po celém světě shodnou na tom, že obezita představuje zdravotní problém, dosud neexistoval jasný odborný konsenzus v otázce, co vlastně obezita pro zdravotní stav jedince znamená. Zda je jen předstupněm budoucích chronických onemocnění, nebo zda je to nemoc, která sama o sobě vyžaduje léčbu. Odpověď přinesla zpráva publikovaná v prestižním odborném časopise The Lancet Diabetes & Endocrinology.
Redakce časopisu pověřila bezmála šedesát předních odborníků, zastupujících několik lékařských specializací a zemí, aby pod vedením profesora Francesca Rubina z King's College London problematiku prodiskutovali a našli konsenzus založený na důkazech. V tomto úsilí je podporovalo více než 75 mezinárodních lékařských organizací.
Komise se shodla v tom, že definice obezity založená na body mass indexu (BMI) neposkytuje dostatečnou informaci o tom, zda je konkrétní obézní jedinec zdravý, nebo nemocný, protože BMI nedokáže stanovit míru tzv. adipozity, tedy laicky řečeno, míru zbytnění tukové tkáně. Navrhla proto další kritéria, která společně s BMI umožňují spolehlivě diagnostikovat chorobný stav způsobený nadměrnou adipozitou, takový stav, jenž vyžaduje léčbu. Díky tomu došlo k předefinování obezity. Nová definice rozlišuje mezi klinickou a preklinickou obezitou.
Preklinická obezita vs. klinická obezita
Preklinická obezita je definována jako stav nadměrné adipozity (zbytnělé tukové tkáně), při níž ale zůstává zachována funkce ostatních tkání a orgánů. Jedinci s preklinickou obezitou mají zvýšené riziko rozvoje klinické obezity a dalších chronických onemocnění, zejména diabetu 2. typu, srdečně-cévních onemocnění, některých typů rakoviny a duševních poruch. Klinická obezita je na rozdíl od preklinické definována jako choroba. Jedná se o chronické systémové onemocnění vyznačující se změnami ve fungování tkání, orgánů i celého jedince v důsledku nadměrné adipozity. Může vést k vážnému poškození orgánů a způsobit život ohrožující komplikace, jako je například srdeční infarkt, mrtvice či selhání ledvin.
Diagnostika a léčba
Diagnostika obezity nemá brát v potaz jen BMI. Body mass index může sloužit jako orientační měřítko, například pro epidemiologické studie nebo pro účely screeningu. Při posuzování zdraví jednotlivců by však nadměrná adipozita měla být vždy potvrzena ještě jinak, a to buď přímým měřením tělesného tuku, nebo alespoň jedním antropometrickým kritériem, jako je obvod pasu, poměr pasu k bokům nebo poměr pasu k výšce. Diagnóza klinické obezity se musí navíc opírat o důkaz snížené funkce orgánu nebo tkáně v důsledku obezity, například o diagnostické testy vykazující orgánové abnormality, nebo musí být prokázáno podstatné omezení denních činností s ohledem na věk, tedy omezení pohyblivosti, koupání, oblékání, kontinence a podobně.
Léčba by měla být díky tomu efektivnější. Lidem s klinickou obezitou by měla být poskytnuta včasná terapie s cílem dosáhnout zlepšení klinických příznaků a zabránit progresi vedoucí k poškození orgánů. Pro osoby s preklinickou obezitou má být prioritou zmírňování rizik. Lidé s nižším rizikem mají být vedeni ke změně životního stylu. Jedince se zvýšeným rizikem je třeba včas identifikovat a případně začít léčit.
Naše pojišťovna nabízí klientům příspěvky na podporu prevence i léčby obezity. Základní příspěvek 500 Kč pro dospělé a 1 500 Kč pro děti lze použít na analýzu složení těla. Klienti, kteří podstoupili dlouhodobou léčbu obezity, mohou navíc využít příspěvek až 4 000 Kč na další terapeutické konzultace, specifické léky či chytrou váhu a podobné přístroje. A také poskytujeme příspěvek až 2 000 Kč na edukační kurz pro klienty s obezitou.
Zdroj: The Lancet Diabetes & Endocrinology zde
