Očkování miminek a batolat
V době, kdy neexistovalo očkování, byl člověk neustále ohrožován řadou závažných infekčních nemocí, které často končívaly smrtí nebo trvalou invaliditou. Dnes, kdy máme k dispozici vakcíny proti mnoha patogenům, procházíme hned na začátku života očkovacím „tréninkem“ imunitního systému, díky kterému je náš organizmus připraven se nebezpečným infekcím bránit. Bohužel nad strachem z nemoci dnes u řady lidí začíná vítězit naprosto iracionální strach z očkování.
Z obav, že by dítěti mohla uškodit samotná vakcína, odmítají někteří rodiče nejen doporučená, ale i povinná (státem vyžadovaná) očkování svých dětí. Tito rodiče věří mýtu, že očkování příliš zatěžuje imunitní systém a přirozenou imunitu dítěte. Přitom si neuvědomují, že tím popírají samu podstatu imunitního systému.
Při výrobě moderních vakcín se využívá schopnosti imunitního systému reagovat na tzv. antigeny. Antigen není živý mikroorganizmus, jako virus, bakterie, houba nebo parazit, způsobující onemocnění. Jedná se o pouhou část patogenu nebo látku podobnou původci infekce, kterou imunitní systém rozpozná jako cizí a vytváří proti ní protilátky. Jednotky antigenů jsou obsaženy ve vakcínách, ve velkém se ale různé antigeny nacházejí všude kolem nás, jsou součástí našeho přirozeného okolí. Jak říká vakcinolog Roman Chlíbek, dětský organizmus je hned po narození kolonizován stovkami druhů mikroorganizmů, které představují více než milion antigenů. A v porovnání s tím je zátěž antigenů pocházejících z vakcín pro imunitní systém minimální.
Hexavakcína je bezpečná a podporuje zdravý vývoj imunitního systému
První očkování, které novorozenec dostane, je namířeno hned proti šesti závažným nemocem: záškrtu, tetanu, dětské obrně, černému kašli, infekci bakterií Haemophilus influenzae typu b a žloutence typu B. První dávka této vakcíny se aplikuje už v devátém týdnu po narození a má to dobrý důvod. Jak uvádí Česká vakcinologická společnost (ČVS), „včasné zahájení očkování se odvíjí od potřeby chránit miminka co nejdříve po narození. I u nás máme bohužel případy, kdy umírají novorozeňata na černý kašel, protože se nakazí, ještě než dokončí očkování. Malé děti jsou vůči infekčním onemocněním velmi vnímavé. Jedna ze složek jejich imunitního systému není ještě plně vyzrálá a je potřeba tuto nezralost posílit očkováním. Současné očkovací látky totiž umí aktivovat tu zralou část imunity a tím překlenout nedostatečný výkon imunity do doby plné zralosti“.
Moderní kombinované vakcíny jsou podle vakcinologů bezpečné. Poskytují ochranu proti několika nemocem zároveň a jejich antigenní zátěž je přitom minimální. „Antigenní zátěž v současné hexavakcíně je řádově nižší než například zátěž po jediném očkování proti černému kašli, které dostávali jako malí dnešní rodiče. I kdybychom hypoteticky podali všechny dětské vakcíny naráz v jeden den, ‚zaměstnáme‘ pouze 0,1 % kapacity dětského imunitního systému,“ píše se na webu ČVS.
Povinně se nejmenší děti očkují proti devíti onemocněním
Hexavakcína se miminkům podává ve třech dávkách – v 9. týdnu, ve 4.–5. měsíci a ve 11.–13. měsíci věku. Kromě hexavakcíny se pak batolata ještě očkují proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. První dávku vakcíny proti těmto třem nemocem dostane dítě ve věku od třinácti do osmnácti měsíců.
ČVS považuje všechna povinná očkování za naprosto nezbytná. „Zkušenosti z jiných zemí, kde došlo k poklesu proočkovanosti, ukazují, že se šíření příslušných původců nemoci obnovilo a s tím se dříve téměř již vymýcené nemoci začaly znovu objevovat (epidemie spalniček, záškrtu apod.),“ uvádějí vakcinologové s dodatkem, že například spalničky mohou být velmi nebezpečné, život ohrožující.
Nepovinná očkování jsou také velmi důležitá
Kromě povinných očkování jsou součástí dětského očkovacího kalendáře další očkování hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Je to zaprvé očkování proti pneumokokovým onemocněním, které se hradí v případě, že všechny dávky očkovací látky jsou aplikovány do sedmého měsíce věku dítěte (hrazeno je pak i přeočkování provedené do patnáctého měsíce). Zadruhé je hrazené také očkování proti meningokoku skupiny B zahájené do dovršení dvanáctého měsíce věku dítěte a očkování proti meningokokovým skupinám A, C, W a Y, je-li zahájeno od dovršení prvního do dovršení druhého roku věku dítěte.
Vakcinologové doporučují rodičům, aby svému dítěti umožnili dostat všechna hrazená očkování a zvážili i ta nehrazená. Varují nejen před pneumokokovým onemocněním a invazivním meningokovým onemocněním, ale také před rotavirovou infekcí a dalšími nebezpečnými nemocemi. „S rotavirovou gastroenteritidou jsou v ČR každoročně hospitalizovány asi 4 tisíce dětí do 5 let věku. Z nepovinných očkování bychom si dále netroufli nedoporučit očkování proti meningokokům, planým neštovicím, žloutence typu A (očkování proti žloutence typu B je povinné) či klíšťové encefalitidě,“ píše se na webu ČVS.
Na nehrazená očkování poskytuje naše pojišťovna svým klientům příspěvek z fondu prevence. V jednom roce lze na osobu získat až 2 000 Kč na úhradu očkování. Více informací k těmto příspěvkům najdete zde.
Zdroje:
Roman Chlíbek: Mýty a omyly v očkování. Solen, Olomouc 2012
Česká vakcinologická společnost ČLS JEP zde
